Zápisník kosmetické blogerky: Kolik toho zabalit na dovolenou

Při mých nedávných letních článcích jsem si říkala, jak je to používání kosmetiky na cestách náročné. Začíná to už při balení. Jak to udělat, abych měla vše, nic podstatného nechybělo a nezabralo to dva kufry? Bude mi stačit jeden opalovací krém, dva nebo radši tři? Vydrží mi týden lak na nehtech nebo jej bude potřeba upravit? Spálím se a budu potřebovat speciální péči? Sedne mi ten krém ve vzorečku nebo se raději spolehnout na mé obvyklé balení, které je ale mnohem objemnější? Je to oříšek. K tomu je tady další hromada "nezbytností". Olej se třpytkama? Jasně, že ho nepotřebuji. Ale doma ho mám a kdy jindy ho používat, než na letní dovolené? Jen tak do práce se s ním mazat přece nebudu. Stejně tak speciální sprchový gel, který vás super účinně zbaví chlorované vody i mořské soli. To také nemá moc smysl sušit na zimu. A samozřejmě neonově modrý lak, všechny krémy s SPF 50, super účinný antiperspirant, lehounký osvěžující mist...  A tak člověk pro jistotou zabalí vše. Zákon schválnosti je potvora, a i kdybyste doma nechali jedinou věc, zrovna ta se vám bude hodit a budete ji postrádat. Takže je to vyřešeno, bereme vše a následující dny ukážou, co všechno se skutečně využilo.

Ve vašem hotelovém pokojíčku si to všechny pěkně vyskládáte na poličku a hned se to rozjede. Ne že bych toho používala doma málo, jen si vzpomeňte na moji statistiku. Jen mi přijde, že na dovolené je to ještě zběsilejší. Ráno vstanu, hodím sprchu, vyčistím obličej, pak pěkné sérum, krém, opalovací krém, trocha SPF i na celé tělo. Pak celý makeup, ať mi to na snídani přece sluší. Před odchodem parfém a běží se ven. Dopolední procházka městem byla skvělá, ale chtělo by to jít se zchladit k moři. Tak "sundáme obličej", přemažeme se SPF a vyrážíme. Na pláži v pravidelných intervalech přemázáváme od hlavy k patě. Co se děje po návratu na pokoj, raději nemyslet. Pobyt v koupelně je skutečně dlouhý. Vše ze sebe smýt, nezapomenout na vlasy - šampon, kondicionér, maska (přece jen v moři dostaly zabrat), také se oholit, ještě třeba peeling a jdeme se mazat...krémem po opalování a také znovu SPF, protože večer jdeme přece zase ven a sluníčko ještě zdaleka nezapadlo. Znovu také ošetřím, namažu obličej a znovu dáme makeup, ať mi to večer ve městě sluší, to dá rozum. Kapka parfému, no a pořád máme v kufru ten olej se třpytkama. Tak když už ho tady máme, mažeme taky. Nezapomněla jsem na něco? Snad ne, a pokud náhodou ano,vše doženeme večer. Opět to všechno umýt, všechno hezky namazat od hlavy až k patě, nezapomenout na nohy, jo a vyčistit si zuby. Jako třešnička na dortu balzám na rty a teď už vážně dobrou noc. A ráno...to přeci vstanu, hodím sprchu, vyčistím obličej...a dál už to znáte.

Příště odjíždím na opuštěný ostrov nebo do džungle..no počkat, tam nám také svítí slunce, bodá hmyz a nějaké ty krémíky budou potřeba také. Dobrá, tak co třeba na Mars, tam by mohl postačit skafandr. Do příštího léta to zvážím. :-) 

Kolik toho na dovolenou vozíte vy? :-) 

Zápisník kosmetické blogerky: Kdy už to všechno vypotřebuji

Jaký je rozdíl mezi běžným smrtelníkem a kosmetickou blogerkou? Je jich určitě spoustu, ale ten, o kterém chci mluvit dnes, je vnímání dopotřebovávání produktů. Co si řekne běžný spotřebitel, když mu ráno dojde zubní pasta? "Sakra, zase si budu muset koupit novou, kéž by ty produkty byly bezedné." A co se honí v hlavně blogerce, když se jí po dlouhých měsících podaří spotřebovat krém? "Díky bohu, konečně to můžu dát to spotřebována a vytáhnout něco nového. Kéž by se raději vše dělalo v miniaturách a já měla každý týden jiný krém." Jo, se mnou je to jasné, patřím rozhodně do druhé skupiny a vždy netrpělivě vyhlížím, kdy už konečně bude v té lahvičce na dně. 

Jak vypadá moje běžná beauty rutina? Už po ránu, kdy čistím pleť, obhlížím lahvičky. Už mi ta micelárka dojde? No, ještě ne, ale už jsem za půlkou, do měsíce bude pryč. A co to sérum, no tak to budu mít do Vánoc. Krém? Já nevím, neprůhledná lahvička, pumpička,co nejde odmontovat. Panika! Tohle fakt z duše nenávidím, když to nemám pod kontrolou. Všechno by mělo být průhledné! A co nejmenší! A co nejrychleji spotřebované! Jsem blázen? Jo, jsem. :-) 

Klid nemám ani pří líčení. Třesu makeupem, jestli ještě něco zbývá, obhlížím řasenku, jak dlouho půjde ještě používat, otáčím rtěnkou, zda ubývá dostatečně rychle. A stíny? No, to nic, ty budu mít na věčnost. Ale jestli mi něco dokáže udělat radost, tak když spatřím pánvičku na dně pudrového produktu. Malinkou, jen na jednom místě, takže tu tvářenku/rozjasňovač stejně budu mít dalších pět let, ale i tak, světlo na konci tunelu!

Poslední stříknutí deodorantu, vymazané tělové mléko do poslední kapičky...Konečně, díky bohu, něco jsem spotřebovala. Ta radost nezná mezí. Hezky schovám lahvičku do příštího článku se statistikou a jde se do zásob vybírat, který další kousek vyzkouším. A při ukládání na poličku v koupelně už pomýšlím na to, jak dlouho ho asi budu používat, než ho pěkně spotřebuji. Inu, koloběh života.

Jak moc jste do spotřebování blázni vy? Přichází z prázdnou lahvičkou radost nebo smutek?

Zápisník kosmetické blogerky: Je nám 6!

Je to neskutečné, jak ten čas letí. Pamatuji si to jako dnes. Roztřesenýma rukama jsem datlovala do klávesnice první článek a s ještě většími obavami čekala na vaše první reakce. Moje dítě jménem blog se právě klubalo na svět. Od našich prvních společných dní se ve mně bila směsice pocitů. Hrdost na mé novorozeně, obavy, jak se mu bude dařit, zda uspěje a bude jej někdo pravidelně navštěvovat. Neustálá péče se ale brzy projevila a dříve než se začaly klubat první zoubky, těšili jsme se z prvních pravidelných návštěvníků. Společně jsme zvládli i nějaké ty bolístky v podobě negativních komentářů a než jsme se nadáli, spolu s prvními krůčky jsme oslavili i první jubileum. A poté druhé, třetí. Už to bylo velké školčátko, které mělo na kontě stovky článků, spousty přátelství, prožitá dobrodružství na blogerských eventech a své pravidelné čtenáře. 

Ale čas letěl jako splašený a než jsme se nadáli, byly na dortu už čtyři svíčky (tehdy jsme je slavili dost emotivně, pamatujete?) Čas je však neúprosný a úspěšně jsme zvládli i páté narozeniny. Byť ty byly naopak komornější. Přišla krize, moje školčátko už tolik nepoutalo pozornost, všichni si více zamilovali Yotube a Instagram, občas nám ukápla nějaká ta slzička, četnost článků se snížila, zkrátka krize. Ale víte co, jestli jsem se za ta léta něco naučila, tak si nebrat věci tolik osobně, nemračit se na svět a vše brát z té lepší stránky. Mně a mému prckovi to společně svědčí, není důvod pro loučení. Ano, čtenářů máme méně a méně, ale o to věrnějších. Společně se každý den těšíme jaké komentáře od vás pod články najdeme a máme z nich radost. Jsem ráda, že jsou lidí, kteří se sem pravidelně vracejí a vím o mnohých, kteří už těch neskutečných šest let. 

Ano, moje dítě slaví šesté narozeniny a na podzim vyrazí do školy. Je to malý dospělák, kterého jen tak nic a nikdo nerozháže. Ano, snížili jsme četnost článků, snažíme se recenze spojovat více k sobě, přinášet i jinak laděné články, ale stále nás to baví a naplňuje. A radujeme se z každého, který je tady s námi. Ale samozřejmě jdeme s dobou, takže jsme přibrali parťáka Instagram (stannah.navlastnikuzi), tak nás nezapomeňte sledovat i tam.

Můj milý školáků, všechno nejlepší! Jsem na tebe pyšná! Děkuji i vám všem, kteří sem zavítáte! Pojďme všichni společně sfouknout oněch šest narozenínových svíček a začít se těšit, co krásného nám přinese šťastná sedmička. Děkuji!

Zápisník kosmetické blogerky: Začátky bývají těžké

Jak jen začít. Už dlouho mám v hlavě jednu myšlenku. Chtěla bych na blog přinést něco jiného. Obrázky patří teď na Instagram, ale co s blogem? Nebojte, rušit ani měnit jej nebudu, ale nějaký svěží vítr by to chtělo. Vždycky mě bavilo psát a i v úvodu blogování jsem bojovala s fotkama, byla jsem vždycky spíše přes ta písmenka. A také mě dodnes živí, tak bodejď by ne. A tak jsem si vzpomněla na to, že jsem kdysi ráda psala fejetony. Opravdu hodně dávno, na střední škole. Měly docela úspěch a profesorka češtiny mě nejednou podezírala, že jsem si je někde stáhla na internetu. Já totiž byla ve škole jinak docela flákač, ale psát mi šlo. A to nešlo milé profesorce nikdy na rozum. 

Zbývalo vyřešit, jak začít. Téma je jasné, budu psát o kosmetice. Překvapení. Ale hned v prvním díle, neměla bych vám to nejdříve nějak objasnit? A vlastně proč nenapsat fejeton o fejetonu? Tak tady je. A abych tomu puncu prvenství dodala na váze, píšu ho ve vlaku cestou k rodičům. Vlastně je to úplně poprvé, co jsem při cestě vytáhla notebook a pracuji (mám ho nový, je skladný a dlouho vydrží bez nabíjení. Tak i proto :-)). Musím vám říct, není to špatné. Ten čas nějak využít musíte, a když vás zrovna nechytá múza, jen tak pozorujete míjející se krajinu. Jak uklidňující. 

Zpátky k věci. Co bych chtěla fejetony říct. Vlastně nic závratného ani podstatného, k tomu ani neslouží.Prostě se jen tak občas zamyslet, nechat myšlenky volně plynout... Myslím si, že kolem nás běhá spoustu témat, a můžeme se držet klidně jen kosmetiky, beauty světa, blogerek. Dál asi brousit nebudu, světový mír přenecháme jiným. Občas některé věci bereme moc vážně, přeřešují se do detailů.Tak co to brát raději s nadhledem a kapkou humoru? To je můj cíl. Prostě vás čas od času potěšit či pobavit prostým textem o prostých tématech. 

Byl tohle vůbec fejeton? Má rozvíjet jen jednu myšlenku a já jich mám dnes v hlavě spíš tisíce. Občas sklouzává do úvahy, jo tak to asi jo. Je vtipný. No dobře, tak příště. Nemusí mít žádné vyústění či nabízet řešení. Tak aspoň, že tak. 

Tak příště se pustíme do nějakého toho ,,beauty problému". Jo, a to psaní cestou vlakem mě fakt baví. Asi někam budu jezdit častěji...