Čtyři roky poté...

Tento týden, konkrétně 23. června oslaví blog neuvěřitelné čtvrté narozeniny. Letos jsem se rozhodla tento narozeninový článek pojmout trochu nostalgicky. Nepatřím k těm, co by pravidelně spisovali o svých pocitech, o tom, co je štve na hejtrech, spolupracích a podobně. Jsem toho názoru, že rozumný člověk nic takového nepotřebuje a blbci to nevysvětlíš sebedelší slohovkou. I tak mám ale pocit, že vám podobný text tak trochu dlužím, a čtvrté výročí je ideální příležitostí to vše shrnout.

Rozhodla jsem se text pojmout tak, že bude postupně prolínat blogerský i můj osobní život. Přece jen se oba tyto světy vyvíjely bok po boku. Nezdá se to, ale čtyři roky jsou dlouhá doba a změnilo se toho hodně. 

Než jsem se k založení blogu odhodlala, trvalo to několik měsíců. Nesměle jsem okukovala blogy kolem mě a přemýšlela jsem, jestli do toho jít, zda mě to bude bavit, budu na to mít čas i dostatek produktů k recenzím. Kosmetiku jsem milovala odjakživa, ale takhle zpětně vidím, že na začátku blogovací kariéry jsem v této oblasti byla pořád ještě kuře. 

K prvnímu článku jsem se definitivně odhodlala na konci června 2012. V době, kdy se mi ve škole fatálně pokazilo úplně všechno a já měla před sebou smutné prázdniny, během kterých jsem musela opravit bakalářskou práci a naučit se na dvoje státnice. A jak už tomu bývá, v takových chvílích má člověk čas na spoustu věcí. :-) Přispívat jsem tak začala vpodstatě na denní bází. Jedním z impulzů, proč jsem se nakonec rozhodla do toho pustit, byla i nesmělá myšlenka, že by mi blog snad i někdy mohl pomoct k nějaké práci. Bylo to bláhové, bála jsem se to tehdy vyslovit i nahlas. V průběhu let se ovšem ukázalo, že blog byl tou nejlepší investicí a figuroval na všech pohovorech, kterými jsem prošla. 

Kdo si pamatuje úplně první design?

Blogosféra byla v té době v naprostých plenkách. Blogů bylo hodně, ale žádný z nich se netěšil masové návštěvnosti, youtube kanálem ani tuctem spoluprací. Vše šlo pomalu, přibýval čtenář po čtenáři, s blogerkama jsme se podporovaly navzájem. 

Takhle zpětně jsem za to hrozně ráda, prošla jsem si celým blogovým vývojem a mohla jsem pozorovat, jak se postupem měnili čtenáři i jejich reference, jak se chytala jedna firma za druhou, jak vůbec nevěděly, jak spolupráci s blogerem uchopit. Nespočetněkrát jsem byla na schůzkách či setkáních, kde se mě lidé z kosmetického průmyslu ptali, jak si spolupráci představuji, co chci, co očekávám, jak to mají udělat. Z dnešního pohledu, kdy s blogery spolupracuje úplně každý a za úplně jiných podmínek, je to až úsměvné. 

Pamatuji si, jak jsem byla nadšená, když přišla první nabídka. Dostala jsem zadarmo k recenzi tehdy slavný Senzabox. O pár týdnů později přišla i první pracovní nabídka na základě mého blogování. Po celé dva roky existence Senzaboxu a posléze Ladyboxu jsem se starala o texty na jejich webových stránkách. 

Dobře si vzpomínám také na úplně první blogerské setkání. To se odehrálo v lednu 2013, půl roku poté, co jsem blog založila. Na stylingovém kurzu s Wellou jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Právě na této akci jsem také měla první možnost seznámit se s mými oblíbenými blogerkami. Úplně poprvé jsem se viděla s Rendy nebo třeba Kristýnou. Nedokázala jsem pojmout, jak je možné, že se firmě něco takového vyplatí. Jo, dneska je to opět spíše k pousmání.

Blogování mě postupně začalo pohlcovat. Objevovala jsem nové značky, nové produkty, mé kosmetické šuplíčky se začaly nenápadně plnit. Přibývalo i spoluprácí, blogerských setkání, nových přátelství. Poprat jsem se musela i s jinými časovými možnostmi. Po úspěšných státnicích jsem se přestěhovala do Prahy, začala chodit na novou školu. V létě 2013, rok po založení blogu jsem navíc nastoupila na brigádu. Nerada mluvím o tom, kde aktuálně pracuji a kde se nacházím, ale takhle zpětně vám to již můžu říct. Pracovala jsem v parfums.cz na výdejním místem, jako konzultantka a později  i vizážistka. Jedním z důvodů, proč mě vzali, byl opět můj blog. Líbili se jim mé kosmetické zkušenosti, které jsem měla jak doložit. 

V parfums.cz jsem vydržela téměř dva roky. Z brigády se stala práce na plný úvazek a mně opět ubyl čas, který jsem blogu mohla věnovat. Ano, během let se frekvence článků zredukovala. Začínala jsem na 25 měsíčně, dlouhodobě jsem jich držela 20, nyní už je jich tak 12. I přesto si myslím a jsem na sebe pyšná, že se blog dokázal popasovat s každou životní změnou, která mě potkala a vždy se pro něj našel prostor. Jo, už není čas si každý večer sednout a v klídku něco napsat. Nyní se to přesunulo spíše na víkend, kdy půlku soboty fotím a neděli prosedím u klávesnice a připravuji články na celý týden. Není to jednoduché, ale je to pro mě vlastně přirozené a pořád mě to naplňuje. 

Blog se pro mě nikdy nestal přítěží. Tím, jak rostl, zcela přirozeně se vyvíjel i můj vztah ke kosmetice. Měla jsem toho stále více, můj přehled se zvětšoval, mohla jsem začít více porovnávat, třídit a hodnotit. Nikdy to nebylo tak, musím si něco koupit, abych měla dát co na blog. Mám blog proto, že kosmetiku miluji a baví mě ji střídat, hledat nové značky a hodnotit. Nestřídám kosmetiku jako ponožky kvůli tomu, že mám blog. To si myslím, že je hodně důležité. 

S chutí objevovat stále novou kosmetiku rostla i má touha věnovat se tomuto tématu nejen jako koníčku, ale také pracovně. Někteří lidé si myslí, že se z toho musím zbláznit, když ty lahvičky vidím jak doma, tak v práci. Ale já se tak cítím jako ryba ve vodě a i do budoucna vím, že ji ze svých všech životních sfér vymazat nechci. Práce v parfums.cz mě tedy dlouho naplňovala. Nicméně mým snem bylo vždy o kosmetice psát, ne ji prodávat a jak ukázal čas, ani líčit ostatní nebylo to, čemu bych se chtěla věnovat dlouhodobě. A tak nastal čas na změnu.

Průlomovým rokem byl ten loňský, 2015. Nejen pro mě, ale také pro celou blogosféru. Rozhodla jsem se změnit práci. U pohovoru opět můj blog dominoval. Doba se posunula, blogery již znali i lidé, co se o to tolik nezajímali. Pro firmy již byla nutnost s nimi spolupracovat a byť se i oni dokázali posunout, někde se pořád tápalo, jak spolupráci uchytit. Ideální příležitost, jak tehdy mé tříleté blogerské zkušenosti zúročit. Dnes pracuji v PR agentuře. Má práce je velmi rozmanitá a žel, ne vždy se týká kosmetiky. Byť tedy drží prim a pomáhám šířit povědomí o několika kosmetických značkách jednoho z velkých koncernů. Ne vždy je to lehké, ani zdaleka ideální, ale když si mohu psát s blogerkami nebo pro ně pořádat setkání, vím, že žiji svůj sen. Značku konkrétně jmenovat nechci, ale kolegyně blogerky mě umí tu a tam ve svých článcích napráskat, takže pozorný čtenář to jistě tuší. 

To, co se událo s blogy, jistě všichni víte. Začali uhasínat jeden po druhém. Tu a tam se objevil zase nový, ovšem koncipovaný úplně jinak. Stejně tak rostla Youtobe scéna, která blogy odsunula do pozadí. Firmy v této oblasti pociťovaly potenciál a objevili se první šťastlivci, kteří se blogem a Youtube mohli živit. Nemám to nikomu za zlé a jsem vlastně ráda, že se něco takového děje i u nás. A také moc dobře vím, že nikdo z nich to nemá zadarmo a je za tím spousta dřiny. Nicméně, to že to s sebou odneslo i jisté blogovací kouzlo, je bohužel smutný fakt. 

Blog mě pořád baví a naplňuje, ale lhala bych, kdyby se občas neobjevily temné myšlenky a věci, které zamrzí. Čtenáři, kteří nepřibývají, ale spíše se stěhují na Youtube. Nezájem o klasické recenze, které tolik let blogu dominovaly a přesun k jiným tématům. A v neposlední řade i chování firem. Zcela paradoxně, čím více firem s blogery spolupracuje, tím méně mám nabídek a jen smutně koukám na to, kde zase bylo nějaké setkání či jaké produkty se rozdávaly. To, že mi nechodí Urban Decay nebo Benefit, je dost pochopitelné. Můj blog se točí v trochu jiné cenové linii. Ale to, že mě přehlížejí značky, o kterých léta píšu a produkty raději pošlou fashion blogerkám, které tím jen letmo zamávají ve videu nebo někomu, kdo dnes publikuje tři články za rok, prostě zamrzí. Ale život není fér, s tím se člověk musí smířit. 

I tak ale nechci článek končit negativně. Důležité je, že stále funguje to, čím pro mě blog je. Na úplném začátku jsem si přála dvě věci. Aby mě to bavilo a aby mi to pomohlo najít práci snů. A obě tyto věci dodnes platí. 

V neposlední řade mám vás, občasné i pravidelné čtenáře. Nejsou vás statisíce, ale vím, že tam jste. Jsem moc ráda, za každý váš komentář (čtu je poctivě všechny, i když neodpovídám na každý zvlášť), email či setkání tváří v tvář. Moc mě těší, že jsou lidé, kterým se má tvorba líbí a něco jim přináší. Děkuji vám všem!

Pojďme tedy společně vykročit do pátého roku plného kosmetických objevů, ať už nám všem přinese cokoliv.