Kosmetický životopis

Tento tag je už poměrně starý. Šířit se začal už během prázdnin. Ale já jsem ho stále odkládala a stále se mi nechtělo namáhat hlavu a přemýšlet, jak to se mnou a s kosmetikou vlastně bylo. Konečně jsem se však odhodlala a zde máte zmapovaný můj kosmetický svět. 
Ještě by se slušelo zmínit, že původní autorkou tagu je Jája.

Své povídání bych začala tragickým příběhem o mých vlasech, které co si budeme povídat, jsou jednou z nejdůležitějších složek našeho vzhledu. Vlasů si lidé všimnou nejdříve a až později se možná podrobněji zadívají do tváře. Co naplat, já nesnáším své vlasy a je to jeden z mých největších mindráků. A přitom to začalo tak slibně...
Vlasy jsem měla od jak živa velmi tmavě hnědé až černé. Už jako miminko jsem prý vyčnívala nad všechna ostatní blonďatá či holohlavá nemluvňata. Jak jsem rostla, rostly se mnou i vlasy, které vždy vzbuzovaly velkou pozornost. Asi v pěti letech jsem měla vlasy dlouhé po zadek, husté a zdravé. Údajně jsem se však nerada česala a mamce se mnou došla trpělivost. A tak  sen o krásných vlasech se mi rozplynul ještě dříve, než jsem nastoupila do první třídy.
Nejdříve jsem měla mikádo, později jsem přešla úplně na krátko, což mi vydrželo asi do deseti let. Poté už jsem si postavila svoji hlavu a chtěla jsem si nechat narůst opět dlouhé vlasy. Asi ve dvanácti letech jsem je měla do půli zad. Bohužel tehdy přišla puberta a vlasy mi začaly padat. A padaly, padaly, padaly. Zkoušela jsem všechno, co šlo. Šampóny, vodičky, séra, tabletky...ve všech cenových kategoriích, od těch za pár korun, až po speciální kůry za tisíce. Nepomohlo vůbec nic. Byla jsem i na kožní, kde mi bylo řečeno, že je to způsobeno právě pubertou a že musím prostě čekat. A tak jsem čekala. Vlasy mezi tím značně prořídly. Abych je co nejvíce ušetřila, nosila jsem buď delší mikádo nebo délku maximálně po ramena. Později má kštice natolik prořídla, že dlouhé vlasy začaly být nemyslitelné. 
Kolem dvacátého roku se vlasy opravdu začaly vzpamatovávat. Padání se zastavilo a zastihne mě už jen občas, většinou z jara nebo na podzim. Bohužel se mi stále nedaří aspoň částečně navrátit jejich hustotu a každý další vypadnutý vlas mě opravdu hodně bolí. Délku dlouhodobě udržuji na delším mikádu. 

Vpomínka na mé krásné vlasy a první stříhání

Přejděme však ke kosmetice, to bude jistě mnohem veselejší.

Jak to všechno začalo (10 - 15 let)

Mojí úplně první kosmetikou byly přípravky proti akné. Byly od značky Oxy a koupila mi je maminka. Bylo mi kolem deseti let. Jednalo se o tonikum a krém. Používala jsem je večer před spaním, ale ze začátku ne příliš pravidelně.

Mohlo to být snad jen o rok později, uchvátily mne laky na nehty. Hrozně moc jsem nějaký chtěla, ale mamka mi to pochopitelně nechtěla dovolit. Když jsem však jela v létě na tábor, jeden jsem si z cest přivezla. Značku si už nepamatuji, ale byla to sytě růžová barva. Ze začátku jsem si nehty barvila jen na doma, do školy mě s tím nikdo nechtěl pustit.:-)

Taková má první kosmetická revoluce začala v sekundě na gymnáziu. To mi bylo 12 let a spolu s kamarádkou jsme začaly objevovat kosmetický svět. V té době mamka už rezignovala na mé namalované nehty a od té doby mě nikdo jinak než s nalakovanými nehty neviděl. Můj druhý lak byl temně zelený (kde já jsem na ty barvy chodila :-D) a třetí už byl taková nude barvička. Dál už si to moc nepamatuji, protože během dvou let jsem měla doma laků asi dvacet. Když si to tak uvědomím, tak mně samotné přijde zvláštní, že zrovna lak na nehty byla má první dekorativka a vše ostatní přišlo později.

Každopádně v těch 12 letech jsem začala ve velkém číst časopisy jako Dívka, Bravo Girl atd. Jeden z těchto časopisů jsem si dokonce předplatila a za to mi přišel balíček kosmetiky od Gabrielly Salvete. Mimo jiné jsem tam objevila lesk na rty a začala má další láska. Laky šly do pozadí, teď jsem obdivovala a chtěla každý lesk, který jsem kde zahlédla. Měla jsem samozřejmě takový ten typický kuličkový, potom spoustu no name značek (hlavně, když to bylo levné). V balíčku od GS byla i řasenka. Ta mě tehdy však nijak nenadchla. Aplikace mi přišla složitá, navíc jsem netušila, čím ji odlíčit. Ve stejnou dobu jsme s kamarádkou začaly zkoušet stíny na oči. A přišla má třetí láska.  Moje první stíny byly od značky Regina a byly zlaté. A já si jimi pomalovala komplet celé oko až k obočí. :-)

Asi ve čtrnácit letech jsem se začala pravidelně malovat každý den - nebylo to však žádné terno - výrazné oční stíny, lesk na rty a samozřejmě nalakované nehty (bože, já jsem musela vypadat :-D).

Co se pečující kosmetiky týče, stále to byly nějaké lahvičky proti akné. Většinou, co mi koupila mamka a má péče byla dosti nepravidelná. Moc jsem to neřešila.

Avon éra (15 - 20 let)

V téhle době už jsem dívčích časopisů měla načteno opravdu hodně, pár dalších věcí se mi podařilo získat za další předplatné či vyhrát v soutěžích a něco jsem začala kupovat i sama. V téhle době jsem také měla své dva jediné makeupy - byly od Dermacol a Maybelline. Začala jsem používat také pudry a konečně jsem se skamarádila s řasenkou. Mé každodenní malovací návyky se lehce zlepšily - makeup, korektor, pudr,stíny, řasenka, lesk. Takhle zpětně mě docela děsí ty makeupy. Dnes vím, že všechny drogérkové odstíny jsou na mě moc tmavé a nepředpokládám, že bych dnes měla světlejší pleť než dříve. Takže jsem opravdu musela vypadat zajímavě. Co se stínů týče, tak jsem lehce ubrala na intenzitě a používala je spíše lehce. Vždy jen jednu barvu, o nějakém stínování jsem se dozvěděla až mnohem později. 

A samozřejmě nesmí chybět Avon. Ten začala dělat spolužačka někdy kolem našich 16 let. Kupovala jsem toho spousty - krémy, odličovací přípravky, lesky na rty, spreje atd atd.

Konečně se začala ustálovat má pravidelná péče o pleť. Už to byla každodenní rutina, ovšem jen ta večerní. Ráno jsem se rovnou malovala. Stále jsem používala přípravky proti akné. Nejčastěji jsem měla Clean and Clear. A milovala jsem krémy od Avonu. Ty jsem používala opravdu tak čtyři -pět let v kuse a hrozně mi vyhovovaly. 

To jsou ony, těch kelímků jsem vypotřebovala opravdu hodně, měla jsem všechny možné různé variace.

Zdroj

Má další velká láska, tělové spreje Avon. Tehdy jsme s kamarádkou kupovaly úplně každou verzi, která vyšla. Tyto kousky si kupuji dodnes, i když už ne tak pravidelně.

Zdroj

Už mi není náct

Puberta pomalu odezněla a na mé pleti to začalo být znát. Akné zmizelo, pleť mám spíše smíšenou a začíná mít větší nároky. Krémy od Avonu mi přestávají vyhovovat. Můj odličovací rituál začíná být více sofistikovanější a konečně pravidelnější i v ranních hodinách, nikoliv jen večer. Přecházím na mléko + tonikum, začínám hledat nějaké nové denní a noční krémy a přidává se i první oční krém. Dodnes nemám žádného jasného favorita. Značky všech těchto věcí střídám a zatím hledám ty pravé. 

V koupelně se objevila maska a tělové mléko.

Hned první rok na vysoké zkouším brigádu u Herbalife. Zajímám se hlavně o jejich kosmetiku Nouri Fusion a projdu několika školeními, kde se dozvím nové a zajímavé informace o tom, jak se o pleť starat. Jednu dobu jejich výrobky sama používám. Bohužel jsou dost drahé, takže je to dnes už minulostí, každopádně načerpané rady využívám dodnes.

Nejúžasnější je jejich mléko, tonikum a maska. Možná se k nim časem vrátím.

Zdroj

Líčení se také ustálilo a pravidelně používám korektor a pudr, oční stíny, řasenku a lesk. Zamilovávám se do značky Rimmel London a většinu výše zmíněných věcí mám právě od nich.

Poté přichází i má další láska - Yves Rocher, kde postupně zkouším téměř vše, co se u nich dá koupit.

V této době už dávno nečtu dívčí a ani ženské magazíny. Sama pro jeden takový online portál ale jednu dobu píšu. Díky tomu jsem přišla na spoustu dalších triků, jak o svoji pleť pečovat nebo jak se líčit.

Zhruba před rokem jsem konečně přišla na to, že když použiji stíny ve dvou barvách, oko vypadá mnohem lépe, a tak začínám se svými oblíbenými stíny více experimentovat. Ve stejnou dobu mě kamarádka učí používat tvářenku, která se pomalu ale jistě začíná vkrádat do mého každodenního líčení.

Objevila jsem blogový svět aneb cesta do pekel

Tato věc se stala na jaře letošního roku. Byla jsem sotva pár týdnů od státnic a já hledala spoustu možných i nemožných způsobů, jak dělat cokoliv jiného, jen ne se učit. A tak jsem jednoho krásného dne narazila na Facebooku mé kamarádky Katky na odkaz na Ordinary Life. Poté jsem se samozřejmě dopracovala k dalším nejméně sto padesáti dalším blogům a přišla jsem na to, že jsem absolutní kosmetický břídil. Úplně mě to pohltilo, začala jsem o kosmetice více přemýšlet, hodnotila své aktuální kousky a hlavně jsem se vrhla do nákupů, protože jsem najednou potřebovala milion věcí, o kterých jsem dosud neměla ani tušení. Za několik málo měsíců jsem to dopracovala k tomu, že bez tvářenky už nedám ani ránu, marně vzpomínám na to, jak jsem mohla žít bez báze pod oční stíny, rutinu korektor+pudr naboural BB krém, kupuji si svou první rtěnku a následně i fix na rty, začínám experimentovat s linkami a nejnověji jsem si koupila červený lak, barvu které jsem se dlouho vyhýbala. K tomu jsem samozřejmě začala sledovat všechny slevové akce, limitované edice a objevovat nové kosmetické značky. Tohle všechno už ovšem víte, protože jsme se sama rozhodla založit blog a odteď už svůj kosmetický vývoj veřejně zaznamenávat. A zde pohádka pro dnešek končí:-)

Děkuji všem, kteří tento dlouhý článek dočetli až do konce.