Kosmetické věci, které nepoužívám

Nedělní povídání si dáme lehce netradičně. Obvykle tady mluvím o tom, co miluji, co ráda zkouším a co všechno doma mám. Jakože jsem schopna vyzkoušet a vlastnit každou kosmetickou blbinku, o které nemají běžný smrtelníci ani potuchy. Existuje ale pár věcí, které v lásce nemám. Nevyhovují mi, nevidím v jejich používání smysl či proti nim mám jiné výhrady. 

Dnes to tedy bude o tom, co v mých kosmetických zásobách budete hledat marně. Na druhou stranu, abych vám úplně nekecala. Všechny věci jsem někdy v minulosti zkoušela, ale stále platí, že mi nevyhovují, nepoužívám je a zřejmě se nic nezmění ani do budoucna.

Zdroj

Peeling

U mě známá věc. Tady vás budu asi už fakt nudit, protože to říkám po sto padesáté první. :-) Peeling na mé tělo nesmí. Výjimkou jsou paradoxně rty, ty si cukrem klidně  vydrhnu, ale na obličeji i celém tělu mi to jednoduše vadí. Párkrát jsem to samozřejmě zkoušela, dokonce jsem na sebe chtěla vyzrát enzymatickým peelingem (nejsou v něm zrníčka), ale i ten mi byl nepříjemný. 

Nemůžu si pomoct, ale pleť mi po peelingu vždycky přijde ,,ublížená". Odrásaná, podrážděná, suchá, nepříjemná na dotek. Ano, je možné že jsem nevyzkoušela dostatečné množství peelingů, že bych třeba něco jemnějšího časem našla, ale je tady i druhá věc, která sice asi nebude moc racionální, ale jednoduše to tak mám, že mě občas popadne nějaká nesmyslná fóbie. Bojím se toho, že si drsnými zrníčky rozškrábu znaménka. Ne že bych jich měla na těle moc a ne že by někdo nějak zásadně potvrdil, že na ně má peeling neblahý vliv, stejně mě tato myšlenka děsí natolik, že se peelingům vyhýbám. 

Suchý šampón

Tady asi bude problém především v mých vlasech. Mám jich málo, a aby to aspoň vypadalo, že jich je víc, musí být čerstvě umyté, lehké a nadýchané. Jak se mi zmastí, už to vypadá příšerné. Na druhou stranu, výhodou tak malého množství vlasů je to, že jejich mytí a vysoušení trvá kouzelně krátkou chvíli. Normálně si s tím samozřejmě hraji i déle, ale pokud na to přijde a já spěchám, dokážu vlasy umýt a vyfoukat za maximálně 5 minut. Takže se všechny suché šampóny můžou jít bodnout.

Nebyla bych to ale já, kdyby mě nelákaly. Asi před měsícem jsem si koupila svůj vůbec první suchý šampón. Použila jsem ho zatím dvakrát a dopadlo to tak, že jsem si s tím pět minut hrála, naháněla vlasy po celé hlavě a pak jsem to vzdala a stejně jsem šla vlasy umýt. :-) Nyní je šampón na cestě ke kamarádce, aby vyzkoumala, jestli je problém v konkrétním suchém šampónu nebo spíše (a na to bych vsázela) na mojí hlavě. 

Pěnové tužidlo

Obdobný problém jako výše, na mé vlasy bez objemu se to opět nehodí. Je tedy pravda, že pokud to jde, vlasy si nefénuji, takže tady použití tohoto přípravku úplně padá, ale samozřejmě jsem to nesčetněkrát, v kombinaci s fénem, zkoušela. Ale výsledek vždy stejný. Vlasy byly zatížené a bleskurychle mastné. Myslím si, že v dnešní době je na trhu tolik stylingových přípravků, které dokáží účes zafixovat i dodat objem zároveň, že pro mě osobně je tužidlo přežitek. I když samozřejmě chápu, že na jiný typ vlasů to bude fungovat.

Nadlak

Zkrátka a jasně, na tohle jsem líná. Píši to obvykle ve všech lakovacích článcích - zkoušeno bez nadlaku i podlaku. I když v poslední době jsem se naučila aspoň pod tmavé laky ten podklad dát, proto mu dnešní článek zase tolik nepatří. Ale vrchní ochranná vrstva laku je pro mě stále tabu. Já vím, že když je to dobrý kousek, že vám to prodlouží výdrž laku o pár dní. Ale v ten moment je to prostě práce navíc. Musíte čekat, než trochu zaschne barva, musíte lakovat další vrstvu laku a poté musíte nekonečně dlouho čekat, než vám to zaschne jako celek. A na to já se většinou vykašlu. Asi by mi stačily prsty na rukou,abych spočítala, kolikrát jsem tohle podstoupila. 

Malování obočí

Tady nejde ani tolik o jedno konkrétní líčidlo jako úkon. Obočí jde dokreslit i stínem, který bych doma našla, ale nedělám to. Tady těžím z toho, co mi příroda nadělila. Mé obočí sice není stoprocentně dokonalé. Chybí mi asi půl centimetru, aby bylo tak dlouhé, jak má, občas v některé části není stoprocentně husté a také mám každé jiné. Nicméně chloupky jsou černé a obstojně husté na to, abych se na jejich dokreslování mohla s klidem vykašlat. Občas se o to nějaká vizážistka snaží, ale i když je to tím, že na to asi nejsem zvyklá, tak se mi to na mě nelíbí. Přijde mi zbytečné umělé, dokreslovat něco, co docela dobře funguje i samo o sobě. 

Rozhodně ale nechci tvrdit, že by se na dokreslování obočí mělo kašlat obecně. To vůbec ne, spíše naopak mi to přijde jako podceňovaná věc. Já vím, že se mi to kecá, když ho mám tmavé od přírody, ale nic nedokáže rozzářit obličej lépe, než hezky vykreslené obočí. Je to daleko lepší, než si mazat černé čáry pod oči, což mají mnohé ženy stále, nesmyslně, v oblibě. 

Samoopalovací přípravky

Tohle je věc, kterou jsem dokonce nikdy nevyzkoušela. A nikdo mě k tomu nikdy nedonutí. Bílá pleť ke mně jednoduše patří. Mně se líbí, cítím se v ní lépe a asi i mladší. Respektive, stačí když na mě někdo vytáhne jen blbý bronzer a hned si připadám o deset let starší. 

Kromě toho mi to celé přijde jako dost nepříjemná procedura. Smrdí to, je tam možnost, že to chytne nerovnoměrně, mizí to poté také nerovnoměrně. Víte co, jednoduše nemusím mít všechno...

Doufám, že jsem tímto článkem nikoho neurazila. Samozřejmě chápu a respektuji, že výše zmíněné věci mohou naopak někomu velmi vyhovovat a nedokáží si bez nich představit život. Jsou to jednoduše věci, které se vymykají čistě jen mým preferencím.

Na závěr nezbývá nic jiného, než otázka, co nemáte rádi vy a co chybí ve vašich kosmetických taštičkách?