Příběh jsem končila v půli roku 2016, kdy mě blog samotný, stejně jako moje práce s kosmetikou a blogerkami spojená naplňovala. To samé platilo i po další tři roky, byť se oba tyto světy velmi dynamicky vyvíjely. Naplno nás všechny zasáhl Instagram, síla influencerů se násobila, placených kampaní přibývalo. I já se v práci učila, rostla a spolu s velikostí blogerských kampaní rostl i můj úspěch.
V roce 2017 mi z pracovního života zmizela kosmetika. Odchod kosmetického klienta jsem tehdy obrečela a nedokázala jsem si představit, že bych se měla věnovat jiným tématům. Ale zvládla jsem to a zpětně jsem za to i ráda, dalo mi to mnohem větší přehled. Zároveň spolupráce s influencery již nebyla doménou jen fashion a beauty, ale začala do toho fušovat i další odvětví. A já mohla opět využít toho, co mě blogování naučilo. Zavedla jsem tak blogerky například s novým modelem auta do Berlína nebo jsme společně otevřeli tehdy nové obchodní centrum. Moje "obyčejná" myšlenka, že se blogerské setkání má udělat zvlášť a nespojovat s konferencí pro novináře, rozbila nejen korporátní guadliny, ale o rok později vyhrála i třetí místo v České ceně za PR. Což dosud považuji za svůj největší kariérní úspěch. Ke kterému mě navíc dovedl právě můj blog.
Blog samotný v té době fungoval již tak nějak samospádem. Stále mě bavil a připravovat jej byla moje víkendová rutina. Pokud nebyly v neděli večer připravené tři články, byla jsem nervózní. Do toho se plnou silou objevil Instagram, kterému jsem se chtě nechtě musela také věnovat. Našla jsem si v něm zalíbení, ne že ne, ale mojí doménou byl vždy text, ne fotografie, a tak to nebylo stoprocentně ono. Což se ve finále odrazilo nejen na mé chuti jej připravovat, ale také jeho návštěvnosti.
Spolu s novým rokem, tím loňským, jsem se rozhodla se pracovně posunout zase o kousek dál. V oboru PR jsem zůstala, jen už jsem těch korporátních velkých jmen měla v životopise až až a rozhodla se podporovat krásné malé značky v krásné malé agentuře. Bylo to pro mě zase něco nového. Milejšího, kreativnějšího a dostala jsem zase více prostoru prosadit spolupráce s influencery. Dnes už je to zkrátka nutnost. Kosmetika v mém pracovním životě stále nebyla, ale již jsem si na to zvykla a zvala místo toho blogerky do cukrárny, do restaurací, nabízela jim potravinové doplňky pro děti nebo jsme společně uklízeli. Bavilo mě to. A klienty také. Doba se hodně změnila. Influenceři si dnes mohou hodně vybírat, diktovat si podmínky i inkasovat nemalé peníze. Kromě toho je jich dnes opravdu hodně a vyznat se v tom, který je pro firmu nejpřínosnější, není vůbec jednoduché. Já se v tom ale pohybovala v tento moment už šest let, a to jak na straně blogera, tak na straně agentury, která blogery s firmami propojovala. Měla jsem zkušenosti, kontakty, vyzkoušené postupy a spolu s každou další úspěšnou kampani jsem měla radost, že jsem dokázala blogerkám nabídnout smysluplnou férovou spolupráci a zároveň firmě přinést nové zákazníky. Byť na to mnoho lidí nadává a nechápe, pokud se to provede správně, propagace skrz influencery skutečně funguje.
Dostáváme se k roku 2019, který by se pracovně dal popsat dost podobně. Stále pokračuji ve své misi vymýšlet a realizovat smysluplné kampaně. Práce mě pohltila a těšila se z každého nového klienta a příležitosti. Můj blog a potažmo Instagram tady stále byl, tak nějak ze setrvačnosti. Nějak to ke mně už zkrátka patřilo a můj zájem o kosmetiku nikdy neopadl. Pořád bylo co testovat, stejně jako chuť se o to dělit dále. Nicméně jsem se od svých kolegyň tak nějak vzdálila. Čísla nerostla, čtenáři nepřibývali, téměř vše už jsem si kupovala sama, firmy daly přednost jiným. Cítila jsem, že to už není ono, ale vzdát jsem se toho nechtěla, to my přišlo nemyslitelné. Měla jsem i nápady, co dělat jinak, navíc, ale již jsem v sobě nedokázala vzkřísit energii a realizovat to.
A pak už nastoupil jeden velký kolotoč. Nové kampaně v práci, hodiny a hodiny strávené na Instagramu a Youtube vyhledáváním nových blogerů, víkendové chystání vlastních článků, sledování Instagramu a stahování výstupů, vlastní obsah na Instagramu, domlouvání detailů s blogerkami, odpovídání mým čtenářům na dotazy, další nová pracovní strategie, další víkend a vymýšlení nových článků na blog...až jsem se jednoho dne probudila s tím, že nevím, proč bych měla vstát. Mé geniální propojení koníčku a práce se pro mě stalo vězením, ze kterého nebylo úniku.
Poté musela přijít prázdninová pauza. Rozhodla jsem se po tři měsíce nepsat blog ani přispívat na Instagram a vyzkoušet si osobní život bez sociálních médií. Dostala jsem se do stavu, kdy mě nebavila ani ta práce, a to jsem ji tak milovala. I tu jsem přes prázdniny musela lehce omezit a užit si co nejklidnější dovolenou - offline.
Každé období, i to špatné, má své hranice. Nyní jsem zpět, cítím se dobře. Vrátila jsem se ke čtení knih, které jsem tolik milovala jako teenager, objevila kouzlo jógy i saunování, trávím více času s reálnými přáteli a užívám si tyto nové chvilky. Sociální sítě a blogerky nyní patří k mé práci. Opět mě baví a dává mi smysl, ale nemohu ji pouštět do víkendů a mého osobního života. Byl to již moc velký balík času, který jsem tím trávila a nebylo to dlouhodobě únosné. A mimochodem, během prázdnin mi v práci přibyli 2 kosmetičtí klienti. Konečně. :-)
Milí přátelé, věrní i náhodní čtenáři, vášniví milovníci kosmetiky, je mi to líto, ale tohle je konec jedné mé životní etapy. Bylo to úžasných sedm let, které mi daly neskutečně mnoho. Pamatujete na tu prvotní myšlenku se kterou jsem zakládala blog? Chtěla jsem, aby mi pomohl najít práci. Když se ohlédnu zpátky, vidím neskutečnou cestu. Tehdy nikdo netušil, co se s blogosvětem stane, ani kam se posunu já. Přijde mi to neuvěřitelné a nikdy nepřestanu být vděčná za to, že jsem mohla být od počátku součástí obou světů - blogerek i značek, které skrze ně chtěly propagovat své produkty. Nyní nastal čas odebrat se jen na jednu stranu barikády a plně se věnovat tomu, aby z každé kampaně co nejvíce těžily všechny zúčastněné strany a spokojené byly blogerky, firmy i čtenáři.
Děkuji vám všem, co jste byli součástí této cesty!